Jaja... x-mas jsou tu..

16. september 2011 at 3:38 |  Diary

21. 12. 2007



Ahoooj zlobivci
Nejdřív jsem celkem dlouho přemýšlela nad tím, zda-li mám zvolit obrázky vánoční, přece jen je 21. prosince, či obrázky na téma 'škola', přece jen dnes začínají prázdniny a škola "končí". Přiznávám > obojí jsou pro mne významné a důležité události. Nakonec zvítězila škola, konečně mám od tý mrchy chvíli pokoj.
No, alespoň jsem změnila záhlaví na trochu vánočnější. Je to hrozný, na ty Vánoce se těšim jako malý dítě, stejně jako každej rok, ale tentokrát je to jiné... Těším se tak moc až mě úplně zžírá představa, že to tak rychle uteče... Tím má nálada kolísá velmi zásadně. Ale ne, to možná ani, ne, že by kolísala, jen moje myšlenky bloudí do koutů témat hodně rozličných.
Včera, ve čtvrtek, přestávku před poslední, sedmou hodinou, jsem byla upřímně úplně vyčerpaná. Normálně jsem měla černý mžitky před očima! Tak moc jsem chtěla domů... Norka mě musela uklidňovat, bylo to od ní hezké, hrozně ráda se mazlím. Pošeptala mi pár milých slov a mě to zase vykoplo na nějaký to procento výkonnosti, nezapomenu ale na matikářův výraz, když to dané uklidňování viděl . Ouh a jak jsem pak byla rozverná, vlastně my všichni, sázeli jsme hlášku za hláškou a matikář nebyl pozadu..
Domča: "A pane profesore...budete slavit Vánoce tady nebo v Plzni?*smích*" (pochází z Plzně)
Matikář jen zakroutil hlavou a usmál se.
Já chcípala smíchy a napadalo mě tisíce dalších, úplně blbých a zbytečných otázek.
Otočila jsem se na Domču a povídám: "Hmm a pane profesore, jak se slaví Vánoce v Plzni?*smích*"
Všichni se smáli...
Já: "No co, to je přece hodně exotickej kraj, ne?!"
Byla to sada... po tom, co jsme donacvičili scénku na dnešní představení mi ještě mile vnutil matematickou olympiádu... Nu což, pravda ale je, že tak krásný úsměv jsem u něj již dlouho neviděla. A vlastně.. asi ještě nikdy u nikoho....
Ve škole nám nasázeli tentot týden dost těžkých písemek (bože, která tam těžká není?!), co mě ale dorazilo nejvíc> po svátcích jich budeme psát tolik, že je ani nespočítám. Slzy mi vhrkly do očí! Takže z toho vyplývá, že u nás prázdniny prostě neexistují, my se totiž jenom učíme.
Chci toho tolik udělat.. Dnes jsem byla na nákupním maratonu, stejnak všechny dárky nemám. Peníze taky ne. Zítra máme sraz s bývalou třídou, v neděli musím jít dokoupit dárky, v pondělí musím s bráškou do Tesca pro jeho dárky , s Verunkou ven předat si dárečky, s Tomáškem D. ven předat si dárečky, pak na hřbitov, pak štědrej večer, mezitím samozřejmě uklízet, musím už kouknout na němčinu, dlouho jsem se samonevzdělávala, taky bych měla něco nakreslit, balit dárky a k tomu jsem šíleně unavená.... Umh, kdyby měl někdo nápady, jak toto mám stihnout - pište prosím na 285-047-237. Alespoň jsem si dnes udělala radost Yamem x))
Jak tak koukám, polovinu toho, co jsem slíbila, že zreportuju, jsem neudělala, myslím, že ani neudělám... Oh, jsem tak hrozná.
Děsí mě to.
 

Be the first one to judge this article.

Actual articles

Advertisement