Jeden večer ve společnosti Vojty Kohoutka...

25. september 2011 at 19:56 |  Diary


Aneb 27.10. 08 ;)
Musím říct, že to pro mě bylo něco nepopsatelného, proto prosím nečekejte žádnou smysluplnou zpětnou vazbu. Navíc kdo mě zná tak ví, že když jsem unesena emocemi, tak nejsem schopna žádných duchaplných slov, vět, prostě celkového vyjádření se. To jsou vždycky samé citoslovce a podobné podivné zvukové projevy.. :D Musím také říct, že tenhle článek je pro mě opravdu obtížné napsat a vůbec dát nějak dokupy, protože jde až o příliš osobní pocity a ty já nerada rozebírám + mi to fakt nejde :D. Ale ten zážitek byl natolik ojedinělý, že si zaslouží být tady zapsán mezi ostatními :) Navíc - konečně to snad bude něco pořádného mezi těmi mými ohavnostmi, které nikdy nedávají smysl :D
Abych to tedy vzala od začátku - včera měli Screamers vystupovat v Ostravě-Porubě a kdybych se o tom s Vojtou nebavila, tak to asi ani nevím :D. Zahlédla jsem to sice u Mirky na stránkách, ale jelikož chodím vždycky tady k nám do Zábřehu, tak by mě fakt ani nenapadlo jít. U mě to je totiž skoro jako jakýsi rituál :D. Dvakrát do roka jsem se na ně vždycky těšila jak malá, pokaždé muselo být všechno ťipťop a pak jsem z toho byla ještě alespoň týden totálně odplavená - jak říká Sájí. Takže žádné "vybočení" z toho stereotypu 2x za rok "nebylo přípustné" :D. Co jsme si ale s Vojtou začli psát, tak se to párkrát řešilo, i já jsem to jednou navrhla, ale stejnak jsem byla stále na vážkách. Chtěla jsem nakonec opravdu skromně čekat až tu budou zase v lednu :D. Takže to bylo úplně na poslední chvíli, když mi Vojta v sobotu psal, jestli v pondělí přijdu. Přece jenom když mám teď ty prázdniny, tak proč si je něčím nezpestřit ;). V neděli a pondělí mi teda pořád plul žaludek, jak se tak říká, a měla jsem opravdu dost :D. Byla jsem fakt nervózní! A vůbec se za to nestydím :D:D. Protože Screamers pro mě byli vždycky opravdové osobnosti, obdivovala jsem je, měla jsem je šíleně ráda a uznávala jsem je mnohem víc, než některé rádoby umělce na dnešní české umělecké scéně, kterým se obdivu dostává asi více. Když si vzpomenu na některé z posledních vystoupení, jak jsme vždycky byly s těma sousedkama, kamarádkama, mamkou etc úplně mimo a řešily jsme Lukášovo tělo, Láďovo charisma, Vojtovu roztomilost :)) atd, tak se mi chce opravdu smát, protože to, že to jednou bude takové, jaké je to teď, by mě vůbec nenapadlo.
Nabídla jsem Verunce, jestli nechce jít semnou, aby mě tam někdo mohl vždycky, když bych omdlévala nebo se chovala nemístně, pořádně profackovat :D:D:D Chtěla jsem jí tedy ještě jednou poděkovat, že mě doprovodila :). Když jsme došly na místo a Vojta nás "vyzvedl" u schodiště, tak to teprv začalo :D Šli jsme do šaten až kdesi přes pódium a já si fakt přišla úplně někde jinde, tohle by mě opravdu nikdy nenapadlo. Když se Vojta líčil, tak my jen bez ducha a skoro s otevřenou pusou zíraly do onoho zrcadla a mně kolikrát ani nedošlo, že jsem v tom zrcadle asi taky vidět :D Úplně se mi klepaly ruce, nešlo se uklidnit.. Taky to tak vypadalo :D ,,Tak co Barči, povídej něco :)" ,,Nemohu. Jsem nervózní." ,,A z čeho prosímtě? :D" ,,Z tebe." :D:D:D Ještě teď se stydím za to své "prkenné" chování. Ale byla jsem naprosto okouzlena, tudíž schopna tak pěti slov dohromady :)). S Verčou jsme vždycky jen s úsměvem přikývly a neustále fascinovaně pozorovaly, jak se ten kluk fakt mění :).
No, nevím, co víc říct.. Nějak si neuvědomuju, že ten včerejšek vůbec proběhl :) Představení bylo jako vždy skvělé, sice opravdu jiné než obvykle, ale stálo to za to. Navíc mě uchvacovaly ty báječně uděláné rekvizity :). Musím se ale přiznat - snad půlku představení jsem vnímala jen tak na půl :D. Usoudila jsem, že Vojty si nesmírně vážím, navíc ještě více než kdy předtím. Je to neskutečně veselé sluníčko, hrozně milé, o všechno se zajímá, přijde mi taky maximálně upřímný. Takových lidí opravdu moc není, on je pro mě teda fakt vyjímečný. Navíc mi ten včerejšek poskytl úplně jiný pohled na "svět" kluků ze Screamers. Takže ještě jednou velký dík Vojtovi, Verunce, všem dalším, kteří se na včerejšku podíleli a v neposlední řadě taky Mirce ;). Ale nemohu nad tím prostě jen mávnout rukou s pouhým "děkuju"... :)
No, říkala jsem, že to bylo nepopsatelné, takže od toho se taky vyvíjí článek :D :).
Fotky jsem "odcizila" Mirce (tady a tady), za což se fakt omlouvám, ale lepší galerie prostě není a nebude;))) Ještě naposled ti tedy s nesmírným vděkem velmi vděkuji :D.
B.
 

Be the first one to judge this article.

Actual articles

Advertisement