November 2013

[rolničky, mrkve, a tak]

28. november 2013 at 20:10 Diary

1. techtle mechtle s princeznama:*, 2. nejlepší vajca na světě! přijďte, udělám vám:) (budete ale křičet, že jich chete třicet, mňaaam), 3. s micinečkou na cestě od lékaře^^, 4. tuze příjemná záležitost!, 5. zachumlané cozy večery, 6. když jsem hodná:D, 7. středa - brýloden, 8. rovněž středa - podklad k bakalářce konečně schválen a odevzdán (po 21. se mi to už fakt tisknout nechtělo, pf >_9. zhruba před 2,5hod: "Že nevíš, co mám na sváču?!" "Ovocný set?" "Jo, ale dneska mám i něco pro tebe! Oříšky!" není skvělá?:)♥

Nejsem vůbec v náladě na přicházející testy a zkoušky (#hepybrzdej, velmi výhodné:D), zato jsem super naspeedovaná na vánoční nehet, koledy a pečení perníčků. Teď o víkendu se chystám dělat své vlastní, nemůžu se dočkat:) Pustím si něco hezkýho a celý den u toho zhniju. Bude to labůžo. Nedokážu moc popsat, jak se teď mám, ale jsem šťastná:) Jo, tu a tam si něco přepíšu, počtu, nebo tak, ale snažím se být olrajt a mít radost ze všech těch sněhů a vánočních kravinek.
Koťata, svátky jsou tady!:)

B. x

https://www.facebook.com/baarrccaasblog


[konečně nejsem bos]

23. november 2013 at 16:01 i heart this


Ahoj, lovelies:*

Je to tu! Nevěřila jsem, ale konečně jsem sehnala boty dle mého gusta. Navíc úplně levně. Jediné pěkné boty, které jsem viděla, vypadaly jako JC litas a stály dvojku. To mě úplně nebere při mém rozpočtu, žejo. Mám tedy troje místo jedněch, celkem asi za 1100,-. Neodolala jsem a koupila si k teplejším i nové růžové lodičky:D Nemohla jsem jinak. Nevím, jestli jsou na fotce takové, jako ve skutečnosti, ale když na ně teď tady vedle sebe koukám, připadají mi jak pro princeznu. A mně se moje růžové už pomalu rozpadaj (určitě je znáte z fotek, zbožňuju je). Proto mi přišlo fajn si vzít nové. A zdají se mi ještě lepší díky té krásné kraječce, acchhh. Asi si je ale zabalím pod stromek:))) víte jak, teď je asi těžko vytasím.
Jsem ze všech fakt nadšená. Přesně takové, jaké jsem si představila.

Mám také novou bundici (brzy snad foto, je snová) a pár dalších kravinek. Má sličná K. mi doporučila tenhle korálový lak od Rimmel. Teda já si to vynutila:D Měla ho totiž na nehtech a připadalo mi, že její ruce vypadají prostě dokonale. Tak proto. Na fotce barva samozřejmě nejde vidět (díky, zimní (ne)světlo!), je to 415 INSTYLE CORAL.

Takže fajn, udělala jsem si radost a splnila to, co split potřebovalo - obutí pro chladnější dny. rip všem mým předešlým botám, které už nepřežily do další sezóny:(

Co vy, čím jste si udělali radost?:) (povinně 'doudělat', pokud k tomu ještě nedošlo!)
Miluju vás, zatím páčko!♥
B. x

[trochu divná]

19. november 2013 at 16:50 Diary

No, trochu... nebudu si zase lhát, že.
Jsem poslední dobou hrozně divná. A spousta divných věcí se mi i děje, takže to nebude jen tak. Hvězdy se asi zase domluvily, pff!

Je mi teď všechno tak nějak jedno. Ale hodně jedno, abyste mi rozuměli. Nepoznávám se, protože obvykle všechno hrotím až až. Zaspím? Banán. Nenajím se? Banán. Najím se? Banán. Škola? Banán. Počasí? Banán. Lidi? Banán všech banánů. Nevím, čím to je, ale docela se mi to líbí. Konečně mám trochu kidnou hlavu. Nevím ale, jak dlouho takhle vydržím, protože jak se znám... Počkejte, až zapomenu na nějaký termín nebo tak. Už teď - mám poslat cosi na bakalářku, což je mi taky dost banán, což samozřejmě není úplně vhodné, a až mi začne hořet u zadku...
:)

Stále nemůžu sehnat boty. Až mě uvidíte chodit bos, nedivte se, prosím. Snažím se. Byla jsem úplně (!) všude. Nic. Jsem prostě asi divná... Ale můžete mi říct, jestli jste někde viděli alespoň jedny hezké? Ne "pro mě", ale podle vás, líbí se vám nějaké? Já ty jejich letošní výtvory opravdu nechápu.
Chybí mi orient. Myslím. Chybí mi ten pocit "jsem doma", jestli mi rozumíte. Dojímám se už když mi začne zvonit mobil, slyším nějaký shimi shimi song a mám dost. Taky třeba řešit. Ale nevím jak, když jsem v tom banán stádiu. Musím napsat přátelům, pokud dosáhnu na mobil, ufff...
Mám zvláštní vztah ke své posteli. Já vím, všichni máme svoje lože rádi, ale mám pocit, že u mě to už nějak přerostlo... Do něčeho hodně divnýho. Ten klid! To bezpečí, zachumláníčko, kein problem, teplíčko.. ahhh. Ulehnu a cítím, že už nevylezu:D Je to magický místo, fakt. Co vás trápí ve spánku? Absolutně nic.
A je mi pořád zima. Taky vím - zima je mi celý rok, ale teď nějak hodně. Včera jsem šla večer ven a drkotaly mi zuby. To mě trochu děsí... Jak přežiju?!

Potřebuju další ořechy!
(viz celý článek)

[kari, koprovka a ruské štěbetání]

13. november 2013 at 16:30 Diary

Ahoj, lovelies!:*

No, co (zas) říct? Jsem zas nějaká vyždímaná, slovně.. Chtěla jsem napsat, že jsem všechno už řekla v článku minulém, ale to bych lhala sama sobě, ani tam jsem totiž nebyla schopná normálně mluvit. Každopádně se chci ale omluvit za svou malou aktivitu. Jak tady na blogu, tak na facebooku, kterým se s vámi snažím být v kontaktu co nejvíc, když třeba nestíhám články. Poslední dobou jsem v jednom kole, i když toho zas tolik nedělám. Jsem teď pořád nějaká nemocná (dokonce jsem musela k doktorovi, já k lékaři jdu až mi hoří u zadku, znáte mě), takže jsem pořád ve stresu, co mě zas potká. No a hlavně ani moc nežiju, protože jsem pořád jen ležela a trpěla, takže jsem se neměla ani o co podělit. Ve čtvrtek jsem ale po škole jela do Prahy a bylo to zase moc fajn:)

Jela jsem na nádraží rovnou z ruštiny, která mě teda moc nebrala, protože jsem z ní už trošku jelen (je vtipné, že další hodina už je zas zítra a já stále nic neumím, haha), trochu mě vyděsil nový Svinov (jo, ještě jsem tam nebyla, přiznám se), konečně jsem viděla to bludiště a onen děsivý psychadelický chodník. Jooo a pozor, další specialitka, ve čtvrtek mě zase pro změnu začalo šíleně bolet v krku. Znáte to, až máte pocit, že máte krk rozkrájenej do živýho, fuj. Takže jsem se tam dobelhala jakž takž, moc nadšená jsem nebyla, ale těšila jsem se za mýma broukama, to jediné mě drželo. Seděla jsem na nástupišti a zažila moc krásné setkání (viz první fotka). Přišlo ke mně mladé, hezky oblečené děvče, které si nevědělo rady s hlášením o zpoždění vlaku v českém jazyce. Když mi řekla, že je z Ruska, málem jsem si cvrnkla. Jmenovala se Alyona a na tapetě v mobilu měla fotku sebe s květinovým věncem ve vlasech. Byla moje! Rusko je moje obrovská závislost, i když v ruštině teď plavu, byla jsem nadšená, že na ni můžu vybalit nějaké ty frázičky, vylila jsem si u ní srdíčko na téma "má další životní láska Dima Bilan" a blekotala jsem jí tam všemožné lyrics. Nevím, jestli ji to nějak extra bralo:)))), ale myslím, že jsme si velmi rozuměly. Doufám, že se ozve! Je jí 17 a studuje VŠB... hustoles.

Alyona bohužel jela jiným vlakem, tak jsem byla opět odkázána na cestu o samotě. Vymyslela jsem ale zlepšovák - zásadně si ve vlaku už sedám jen do těch otevřených prostor, jedete sice se všema, ale mám pocit, že mě ti lidi nějak míň štvou, že v podstatě jedete sami. Kupé mě děsí... Do krku jsem si stříkala Tantum Verde, které mě ale teď docela zklamalo. Nepomohlo:( Spoléhala jsem na Týninu zázračnou lékárničku, která v sobě ukrývá poklady všeho druhu!
"Jedu si pro tebe, poznavaci znameni: princ a koza:)" - ti dva šakalové mého srdce si mě vyzvedli na nádraží a já byla moc šťastná, když jsem je viděla. Fakt je zbožňuju! Ten večer jsem zakempila u Tejny, která se (dle mého očekávání a všech mých nadějí) postarala o můj krk (moc ti děkuju, kotě, jsi nejlepší zdravotní ségra všech dob:*), povídaly jsme si do tří do rána, daly si víno a hezky si zatopily. Bylo to zase moc fajn. S dobrým usíkem jsem koukala do té teplé záře, usmívala se, poslouchala její vtipné vyprávění a byla jsem moc spokojená. Následné upadnutí do kómatu bylo zas perfektní (že nám se tak dobře spí, achjó!^^)

Co říct k princi z dvojice princ a koza? Jsem ráda, že jsem se nemýlila. Vařila jsem, ťapkala jsem (super koprovka!), naučila se jíst Pribiňáky (jednoho bych si teď zas docela dala...), válela se, smála se, procházela se, byla jsem obdarová(vá)na, tulena, opečovávána.. No, už mě trochu zlobil, ale je fakt, že i to mě děsně baví. Mám ráda kousavé lidi, snad to možná i vyhledávám. Sice na to nadávám, ale vždycky je mi nejlíp s těmi, kteří jsou stejní jako já (je zvláštní, kolik květnových dětí teď okolo sebe mám). Byla bych nejraději, kdyby ty rozesmáté cesty domů, sledování Riskuj ve dvě ráno, následné záchvaty smíchu a vyprávění do usnutí, trvaly věčně. To by ale nebyl život, co:)
Jsem na něj pyšná a jsem moc ráda, že ho mám.

No, mám asi druhý domov. Hrozně ráda s nimi plánuju, miluju a maluju... prostě úplně všechno. Má to tak být, zřejmě.
Fakt vám zase musím velmi poděkovat, děcka, jste nejlepší:*
Za chvíli letím do školy (článek bude zveřejněn až se vrátím), cestou domů si asi skočím pro urologický čaj (pro jistotu, jsem už asi mrs. paranoia) a uvidím, co dalšího krásného dnešní den přinese:)
Jsem moc šťastná, i když mě trochu bolí dušička:))) Moc, moc šťastná.
Buďte taky, duhy,
zbožňuju vás,
B. x