March 2014

[a hlídat mě až do rána]

30. march 2014 at 18:22 Diary

Nejsem zrovna letní typ.
Nemám ráda, jak je všechno upocené, zapařené, připálené, alergičovské, nedýchatelné a sotva člověk dokáže vydržet třeba jen sedět někde, protože se vám přilepí ricka k židli. Ale víte co? Fakt se nemůžu dočkat léta.
Chci všechny ty výlety, bezstarostnou hlavu, která bude řešit jen motýlky a závratě, noci bez spánku, chci drinky, kýble zmrzliny a chci spráskat celý meloun za jeden den. Prosím. Nabízím cokoliv, vyšší síly, jen to, prosím, zařiďte.
Chci toho moc?

Stále se snažím moc neřešit (jinak by mě to už sežralo). Snažím se užívat si probouzejícího se počasí, vítr ve vlasech při běhání, výlety, masíčko, postel, lidi.. a to nepříjemné nevidím. Nevím, jestli je to dobře, ale prostě to tak chci.
Filtry aktivovány. #banán

B. x

v článku spousta fotek, +video

[vesmír se zmenšil a srdce ti buší]

15. march 2014 at 21:21 Diary


Hladový smutný pse
Stará čarodějnice
Nalíčená chromá s umělým chrupem a parukou
Mé srdce ti líbá ruku
A prosí abych směl spočinout v márnice tvých loktů
- Okna Okna Okna - Zešílel jsem
Miláčku ještě rty si přityčinkuj
Ale neparfumuj se tolik jde pak za námi samý opilec
A nesměj se po cestě ať nezastavíš provoz
Také se neohlížej nemám dnes chuť se rvát
Květiny - - -
- J. Kolář, Ódy a variace

[úplně jinudy, než jak šel včera]

9. march 2014 at 13:15 Diary


Ahoj, lovelies!:*

No, jak začít, co:) Je to všechno fakt srandovní... Vlastně právě vůbec.
Jistě jste si všimli z předchozích článků, že zrovna teď úplně nejásám, neskáču dva metry padesát radostí.
Docela úspěšně jsem se se všemi nesnázemi snažila bojovat, ale ony se nedaly, gradovaly a gradovaly, až mě skoro úplně sežraly:)) Poslední dny nemám chuť ani komunikovat. Nemám ani sil si kolikrát zapnout mobil a kompjůtr už vůbec ne.
Přitom na druhou stranu toužím mít někoho blízkého a všechno mu pořád sypat. Strašně bych si přála mít nějakou soulmate, která by se se mnou sbalila a vyrazila někam do nového světa. Prostě změnit vše, užívat si nových výzev, muziky, různého počasí, fotek a zařizovaní. No, kdoví, třeba se jednou odvážím/třeba někoho takového brzy objevím.

Minulý týden byl opravdu náročný (a myslím, že týden následující se ponese úplně ve stejném duchu), ale máma mě zas konejšila a konejšila, brácha zase vytáh na naše oblíbené pochůzky. Dokonce i středeční slovenština byla strašně super (asi jediná hodina vůbec, kdy se bavíme), ohromně jsem se nasmála.
Včera jsme po sto letech plánovaly cosi se Sabinne, chtěly jsme navštívit SŠG, nějak se nám pak ale nechtělo... Nakonec jsme i přes nechuť plán vymyslely a šly se projít do lesa. Strávily jsme asi tři hodiny hledáním jednoho zvláštního místa, které tu máme. Lidi si tam chodí k pramenu jakési dobré vody, je tam takový oltář Panny Marie a Ježíše, květiny, svíčky... docela zajímavé, příjemné. Co mě ale vždycky dostane/bere - kdosi tam nabušil na všechny stromy okolo svaté obrázky. Připínáčkama. No, moc mi to hlava nepobírá, ale fascinuje mě se tam na všechno dívat, prohlížet si a přemýšlet. Je to jako místo pro natáčení nějakého zvláštního filmu. Hodně divného filmu.
Potkala jsem také při naší procházce nového muže, úplně mě okouzlil. Jmenuje se Daniel a byl mu tak roček a půl. Kluk jak obrázek, outfit úplně konec, pořád si cosi brebentil, byl fascinován každým klacíkem a hrozně se chtěl kamarádit. Jsem hotová. Ty děti... to prostě ohromná čistá radost. Pak to v nich svět ubije a s věkem se zařadí do stáda.

Se Sabinne jsme včera fakt zažily kupu věcí a srandy. Prošly jsme snad všechno, objevily jsme tajemná místa, smály se až jsme nemohly dýchat, byla nám zima, ale bylo nám fajn. Moc jsem si to užila. Večer jsme šli ještě s bráchou k Pepčovi a Peťce, kam pak dorazil i Adrian a Marsé:) Viděli jsme skvělý horor (Pakt, málem jsem jim polila sedačku vínem, trailer dole, rozhodně se na to mrkněte!), Mianka se tulila, my se báli, cosi vypili a snědli... No bylo to opravdu fajn. Jako vždycky u těch tří. Když jste doma u dobrých lidí, kteří se mají rádi, jde to hned poznat. Můžu se nastěhovat?

Už bych to asi ukončila, protože bych se zas dostala do onoho svého úmorného filosofování a to nikdo nechceme, že jo:)
Jsou vám házeny klacky pod nohy, lidi vás tahaj za nos, lidi vás zklamou, ale pořád jsou na světe boty a tumblr.
Přeju vám, ať jste moc moc šťastní! Pokud máte taky zrovna nějaké potíže, zkuste na ně prdět. Vím, lehko se to říká, soudím podle sebe, ale ono člověku fakt nic jiného nezbývá, jinak se z toho všichni zblázníme. Raději zkusit a vědět, než pořád tápat. Raději se zklamat, než pořád žít v obláčku představ. Vemte mámu, tátu, bráchu, ségru, kamaráda, jděte do lesa, nebo si kupte nové náušnice. Nebo obojí, to se přece nevylučuje.

A zase jsem si to filosofování neodpustila... :))

Zbožňuju vás,
B. x

ps. ještě chvíli vydržím a jsem zas na hnědo:)))