September 2014

[měsíc bez jediného slova]

29. september 2014 at 22:33 Diary


Jak je to vůbec možný?
Vlastně ani nevím. Obvykle mám důvod, teď to ale opravdu nedokážu pojmenovat.

Právě jsem smazala dlouhý článek, který byl plný filosofických úvah, potřehů, věcí, které jsem se za poslední dobu o životě naučila. Cítím, že to není potřeba. Zkusím to jinak:)
Život je moc fajn poslední dobou. Ten dospělý život mi ještě nedávno naháněl celkem hrůzu, ale poznala jsem, že je to opravdu ten nejlepší čas. Hledám, poletuju, směju se a tančím. To jsem přesně chtěla!

Denně se naučím tolik nových věcí. Denně poznávám tolik nových lidí. Denně se toho vždy tolik dovím.
Mohla jsem si přát něco víc? Jsem ráda, že moje rozhodnutí přišlo a že bylo správné.
Myslela jsem si mnohem dřív, že si umím užívat maličkostí, připadá mi ale, že to skutečné přichází až teď.
Podzimní slunce a Sylvky úsměv mě drtěj na kaši:)

Taky mě vlastně potkala jedna zajímavá věc... jak pojmenovat tohle? Věci mi trvají dýl, protože se každých pět minut zasekávám, bolí mě plíce, v žaludku mám cihlu a těžko se mi polyká. Hrozně mě to zlobí, zároveň jsem na tomhle pocitu závislá. Mám pocit, jako by se mi měl rozervat hrudník. Jsem šílená?
Prožívám si dlouhé chvíle u zadumaných songů a přemýšlím. S těma bolavýma plícema.
Chci se toho hrozně moc zbavit, na druhou stranu šíleně toužím po opaku.
Ty ufrňaný lidi dnešní doby:)

Jak dokážou být pocity tak moc fyzický?
A zas nemůžu polknout.
b. x