[proč]

20. october 2014 at 22:02 |  Diary


Strašně mě děsí, jak je dneska všechno komplikovaný.
Dneska je všechno postavené na hlavu.

Očekávala bych, že lidi spolu fungují podle nějakých.. pravidel? Je tohle to správné slovo?
Snad.

Dneska si lidi pořád jen něco vymýšlejí, slova jsou prázdná, tak prázdná, že větší prázdnoty už není. Žvaní a žvaní, dokonce si myslí, že je to tak správné. Dneska si lidi neřeknou, že se spolu chtějí kamarádit, dneska si lidi neřeknou, že se sobě líbí, dneska si lidi nevyznávaj žádné city, neřeknou si, že spolu být nechtějí, že jim někdo vadí. Teda oni to všechno řeknou, akorát ne přímo dané osobě. Kamarádovi, kamarádce, známým, bráchovi... Nerozumím.
Jsem překvapená, jak na mě lidi divně zírají, když je pochválím, když jim řeknu, že je mám ráda. Ještě si připadám provinile. Je to nějaký nový trend?

Chci mluvit. Chci říkat, co si myslím. Chci milovat, nadávat, obdivovat, chválit, hádat se... Je to příliš složité?
Asi ano, protože sama začínám sklouzávat k tichu. Přizpůsobuju se druhým a všechno si nechávám pro sebe, protože mluvit se dnes nehodí.
Zdá se mi to podivné. Vy nechce vědět, na čem jste? Vy nechcete znát kritiku, abyste se mohli zlepšit a pracovat na sobě? Vy si nechcete vyznat lásku? Pořád si jenom něco schraňovat pro sebe. Vy se nechcete chválit? Pořád slyším, jak si kdosi cosi šušká, ale ke mně se jejich slova nedostanou nikdy.

Nedávno jsem viděla v tramvaji dvě děvčata, která hodnotila další dívku, která vystupovala. Dívku tedy cizí. Obdivně cosi štěbetaly, ona se od dveří otočila a zeptala se: "co? co říkáte?"
"Máš strašně krásné boty! Úplně pecka!"
A ona odvětila: "Ahaaa, dík! Já myslela, že pomlouváte."
A vystoupila.

....

Okay, byla jsem z těch dvou strašně nadšená. Úžasně ji pochválily, zřejmě jí udělaly radost a ty boty měla opravdu bezvadné. Ale ta její odpověď? Děsná, ale naprosto podle očekávání. Ona s úsměvem neřekne "co, co?", ona si hned myslí, že ji další lidé pomlouvají. Každý by asi čekal to samé. A není to k pláči? Přijde pochvala a my jsme v šoku. Je to fakt smutný.

Přála bych si, aby spolu lidé víc mluvili, protože ono už to fakt není moc vtipný. Vždycky, když je v mém okolí někdo další, tak se ho to snažím naučit, ale co já sama zmůžu? Je to hrozně těžké, ale přece.
Zde je pár vět, které zkuste užít v kontaktu s druhými lidmi:

"Tyjo, ty máš nové tričko, žejo! Děsně ti sluší, ta barva je na tobě úplně magická!"
"Ježiši, já mám hrozně rád(a), jak tohle vyslovuješ! To je super, zopakuj mi to aspoň tisíckrát!"
"Dneska večer jsem na tebe celou dobu myslel(a), nemůžu si pomoct."
"Líbíš se mi."
"Mám tě strašně rád(a), jsem šťastná(ý), že jsme se potkaly(i)."
"Dneska jsi kouzelná, ta nová rtěnka tě rozzářila."
"Dobrý den, máte krásného psa! Můžu si ho pohladit?"
"Miluju, jak tancuješ. Mohl(a) bys mě to naučit?"
"Přál(a) bych si s tebou trávit víc času."
"Nezlob se, ale myslím, že si úplně nesedíme."
"Jsem na tebe moc pyšná(ý), vedeš si výborně."
"Ano."
"Ne."

Nakonec video pro inspiraci:)
Jednou byste totiž mohli litovat.


Krásnou dobrou noc všem:*
b. x





1. plánujeme halloween a Sylvka koupila konfetky za 5kč:D:****** je kouzelná, 2. to čo o brandě, 3. Bella v noci, tímto pohledem říká, že chce jít chrnět, 4. to čo o bundě, 5. ms.Sylveta pije makronku, 6. sukulenty v Penny, já si na ni vzpomněla a musela jsem jí udělat aspoň foto:*, 7. to čo o kabátě, 8. Kyblík si hoví:), 9. dýňouřice, 10. mrkvový koláč!, 11. klasické koma, 12. d žus se Sylvkou, 13. Sylveta donesla Belle tenisáky a já umřela z balení:D <3, 14. pan zajíc, 15. domácí d žabko kompot, 16. to čo o sukni, 17. nové šuz, 18. Sylveta a její ovocný set, 19. Paní Dirtová, mamka od slečný Sabinne, tvořila jakýsi estonský recept, velice dobré!

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Magda Magda | 20. october 2014 at 23:28 | React

Jsi krasna, Barco, a moudra a trpytkova s krasnyma vlasama a jsem stastna, ze muzu cist casti tvyho zivota. Napsany se to snad taky pocita^^ ♡

2 Rose Tascher Rose Tascher | Web | 21. october 2014 at 12:16 | React

Na všech fotkach ti to hrozně sluší :)

A s každý slovem v článku zcela souhlasím :) já se snažím být ke všem upřímná a říkat nahlas, co si myslim.. ono je to potřeba :)

3 Christina Christina | Web | 21. october 2014 at 13:12 | React

Máš pravdu. I já mám s tímhle problém. Taky mi přijde, že do tohohle ,,stylu,, spadávám, ale to dělají všechno lidi. Pochvala je lehká, jak tedy pro koho.
Tenhle článek se mi moc líbí :) byla bych ráda, kdyby jsi takové články psala častěji, je to hodně na zamyšlení :)
Zatím se měj hezky!

4 Luci Luci | Email | Web | 21. october 2014 at 18:19 | React

dokonalý článek! máš naprostou pravdu! já ráda říkám, co si myslím, když mám někoho ráda, když se mi něco líbí nebo nelíbí, když chci s někým někam jít... párkrát už jsem někomu na ulici řekla, že má něco krásného... většinou na mě lidi koukají jak kdybych spadla z Marsu... je to smutné, jak si lidi odnaučili říkat takové věci...

5 wendy wendy | Web | 21. october 2014 at 19:20 | React

Nedělám to :( A uvědomuju si to už delší dobu... Neříkám lidem, že je mám ráda, neříkám jim to a pak už je někdy i pozdě na to jim to říct.
A taky nevěřím lidem, kteří mi to říkaj. Moje mamka mi to třeba neříká. Nejde jí to přes pusu, ale zase to vidim v činech :)

6 Denisa Denisa | Web | 21. october 2014 at 20:50 | React

Taková je prostě doba a nic s tím neuděláme - i když bychom teda mohli, kdyby se 3/4 lidí vzpamatovalo...
článek si napsala opravdu dobře a souhlasím se vším..

7 Veronica.Mathers Veronica.Mathers | Web | 22. october 2014 at 14:50 | React

Ty fotky jsou nádherné a krásná halloweenská výzdoba =) Já to mám co se týče rodiny. Přátelům říkám už skoro vše :) a jsem za ně ráda, ikdyž ano spočítám je asi na jedné ruce, ale to jsou ti praví! =) Taky to tak mám nu, a ještě k tomu já nejsem typ, který umí přijímat pochvaly. Nikdy na nic nevím co říct. Chabé díky zachrání vše,nu.

8 Sabynka Sabynka | 22. october 2014 at 16:11 | React

"Mám tě strašně rád(a), jsem šťastná(ý), že jsme se potkaly(i)."

9 Michi Michi | Web | 23. october 2014 at 19:23 | React

Ano, je to příliš složité a ne, nikdo to nechce, protože je to složité.
Dostali jsme se do bodu, kdy si lidé nechtějí nic navíc říkat a především se chtějí tvářit, že je v pořádku fungovat jako stroje. Přitom si pamatuju velice dobře, že když jsem byla dítě a teen, bylo to přesně naopak. Všichni to s nadšením rozkřikovali, chovali se podle toho a nikdo v tom neviděl nic zvláštního a já to nedělala. Odmítala jsem to. Říkala jsem, že to není nic pro mě. A pak jsem se to naučila. Prošla jsem si blátem a zjistila, že jednat přímo je to nejůžasnější, co člověk může a nic ho to nestojí. Jenomže ejhle, teď jsem zase jediná. Asi se budu s ostatními míjet i po zbytek svého života, ale ani mě to netrápí, jelikož já postupně moudřím a oni blbnou! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement